Sit

Lucie Doležalová se ve svém projektu pro City Surfer Office zabývá fenoménem sezení, respektive vztahu našich těl a jeho extenzí, které západní společnost využívá k práci. Doležalová si všímá neviditelné přítomnosti sezení a židlí v průběhu celého života člena západní společnosti. Sezení je stav na pomezí odpočinku a aktivity, který nám umožňuje věnovat energii ruční či mentální práci s minimem vynaložené energie, která by jinak byla nutná pro udržení rovnováhy a těla ve vzpřímené pozici. Poloha v sedu a s ní spojené ohnutí krční páteře, k němuž dochází při sledování telefonů a dalších digitálních zařízení, zcela prostupuje našimi životy.

Lucie vnímá dění kolem sebe jako pohybovou skladbu nebo spontánní choreografii. Její pozornost poutá množství hrbů, vypoulených a křivých zad, zakrnělých svalů, psychických úzkostí a problémů s dýcháním.

„Lidé, které záda nebo tělo bolí, hledají řešení. Jedním z nich může být pravidelná námaha v posilovně, kterou tělo absolvuje hned po 8 hodinové sedavé práci, a prakticky tak dostává šok. Přestože to jediné, co skutečně vlastníme, je dle mého názoru naše tělo, často se dobrovolně podílíme na jeho ničení.” říká umělkyně.

 

Výstava Sit ukazuje odvrácenou tvář práce v korporátním kancelářském prostředí, která vyžaduje naprosté podřízení se těl zaměstnanců parametrům prostoru, který je jim dle struktury firmy přidělený. Autorka se dotýká také otázky permanentního dohledu v kancelářích typu open space, kde jsou všichni zaměstnanci neustále vystaveni možnosti kontroly ze strany svých nadřízených. Je otázkou, nakolik tyto podmínky promění návrat pracovníků z pohodlí home officů, nad jejichž podobou měli absolutní kontrolu, zpět do jasně strukturovaného prostředí kanceláří.

„Málokterý zaměstnanec má odvahu k tomu vystoupit z řady a zažádat vedení o ergonomický zdvižný stůl. Možná má strach z toho, že by byl považovaný za divného, nebo mu to nedovolí vlastní lenost,” dodává Lucie.

​

Projektu Sit vznikal ve spolupráci s Hankou Polanskou Turečkovou, Jankou Hríbikovou, Zdeňkem Zdráhalem, Lucií Fryčovou a Johanou Línkovou